Klouček o začátcích, Dynamu i NHL: Chci se tam jednou vrátit

Foto: hcdynamo.cz

10. prosince 2021, 15:40

Dominik Dubovči

• Extraliga
• HC Dynamo Pardubice

Úspěch v sezoně často závisí na schopnostech brankářské jedničky. V Dynamu se na téhle pozici střídá Milan Klouček s Dominikem Frodlem, a oba si zatím vedou více než obstojně. Klouček v průměru za svá záda propustí 2,5 branky na zápas a jeho úspěšnost zákroků se pohybuje nad 91 procenty.

Milan Klouček

brankář, 26 let

CHANCE LIGA 2022-2023

Z 19

V 6

P 2.75

Ú% 91.67

Brankář v týmových sportech nemá moc jednoduchou pozici, každá jeho chyba může být rozhodující. Jak se s tím vyrovnáváte?
Souhlasím. Jsme taková samostatná jednotka, šedesát minut stojíme v brankovišti a musíme být neustále v pozoru. Někdy je to složité, hlavě se občas nedá poručit a myšlenky odbíhají jinam. Ale snažím se pořád udržovat koncentraci i tempo. Například když je hra na druhém konci kluziště, bruslím si v brankovišti a představuji si určité herní situace.

Pomáhají Vám k psychické pohodě i nějaké rituály?
Jde spíše o zvyky, mám pár věcí, které dělám pořád stejně. Pomáhají mi, abych se cítil dobře, ale nepřeháním to. Takže pokud na něco zapomenu, nehroutím se z toho. 

Co vás vlastně v mládí přivedlo do branky?
S hokejem jsem začínal tady v Pardubicích, ale hrál jsem i fotbal. Nakonec u mě vyhrál hokej, táta ho hrál jako amatér, a už jako malé dítě jsem se s rodiči chodil dívat na extraligu. Do brány mě nasměroval kurz bruslení, kde se všichni hnali za pukem, jen já ne. Vždycky jsem čekal vzadu a bránil, abychom nedostali gól. Ve druhé třídě se pak trenéři ptali, kdo by chtěl být gólman, lákalo mě to zkusit. Vždycky se mi líbila brankářská výstroj, rád jsem sledoval i zákroky ve Zlaté helmě.

Sbíral jste i hokejové kartičky?
Jasně, dokonce si myslím, že je mám ještě pořád doma. Pamatuji si to období dobře, kartičky patřily k našemu dětství. Hokej jsem hodně prožíval, u střídačky Pardubic jsem třeba vždycky prosil hráče o hokejku.

Je vám teprve 22 let, ale už jste chytal za Litoměřice, Kladno, Přerov, Budějovice i Vrchlabí. Jak zpětně vnímáte tohle putování po první lize?
Do většiny klubů jsem dojížděl jen na zápasy, zatímco jsem trénoval v Dynamu. Vedení i trenéři vždycky chtěli, abych odchytal co nejvíc utkání, a já si toho vážím. Kdybych místo toho vysedával na střídačce, příliš bych se neposunul. V mladém věku jsem potřeboval hodně chytat, a bylo jedno, jestli v první lize nebo juniorce… Teď je samozřejmě ještě lepší možnost v podobě Vrchlabí, které je poměrně blízko. Jsem zkrátka rád za všechny zkušenosti z dospělého hokeje.

Jak těžké bylo zapadnout do cizího mužstva, když jste chytal jen zápasy?
Nebylo to zas tak náročné. Tím, že jsem gólman, mám v každém týmu stejnou roli. Jediné rozdíly jsou v komunikaci se spoluhráči, ale na to jsem si vždycky rychle zvykl. Jezdil jsem všude o den dřív, protože mám rád pohodu před utkáním. Například v Přerově, kde mi vyšli ve všem vstříc, jsem vždy na hotelu povečeřel, lehnul si, ráno šel na rozbruslení a večer na zápas.

Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz

Jediným úplným hostováním byly České Budějovice?
Ano, tam jsem celou sezonu také trénoval. Hodnotím to jako skvělou zkušenost, která mi v kariéře hodně pomohla. Poznal jsem jiné trenéry a spoluhráče, navíc jsem tam bydlel sám. Velmi často jsme vyhrávali, ale zase tak pohodová sezona to nebyla. Museli jsme dokazovat roli favorita a většina klubů k nám jela s tím, že nemá co ztratit.

Navíc vás vedl přísný trenér Václav Prospal.
Je hodně impulzivní a má hokej v lásce. Jsem rád, že mi důvěřoval, aspoň tak jsem to cítil. Chtěl z nás všech udělat lepší hokejisty, takže svoji nespokojenost dával najevo, i když jsme vyhráli 6:1. Pořád jsme měli porady a přípravy u videa a neustále nám opakoval, že náš cíl je play off, na které musíme být připravení. Play off jsme už bohužel neodehráli, postup do extraligy jsme ale i tak splnili.

Před čtyřmi lety vás draftovali zástupci Nashville Predators. Dostával jste od nich nějakou zpětnou vazbu?
Sledovali mě a zajímali se, kde budu chytat. Tamnímu trenérovi gólmanů jsem také posílal různá videa, ke kterým mi psal poznámky. Předloni tady za mnou dokonce byl a mohli jsme spolu i mluvit. Teď už v kontaktu nejsme, předloni na mě ztratili práva. Vzpomínám na to ale hezky, byl jsem draftovaný jako třetí od konce na 212. místě. Původně jsem byl pozvaný na kemp v Torontu, už jsem měl sbalené věci, když probíhalo poslední kolo draftu. Sledoval jsem ho na Onlajnech, najednou tam vyskočilo moje jméno a plány se úplně změnily. NHL je jiný svět, otevřelo mi to oči. Určitě je můj cíl a sen se tam jednou vrátit.

Zážitkem musela být minimálně možnost nakouknout do zákulisí NHL.
Přestože zázemí mají Pardubice na české podmínky skvělé, s NHL se to moc nedá srovnávat. Hokejisté NHL mají úžasný servis i komfort. Během kempu jsme byli v tréninkovém centru i v hlavní hale, kde jsme hráli zápasy. Na naše tréninkové utkání tam přišlo 3500 lidí, Nashville je hodně hokejové město. Každopádně je znát, že jde o nejlepší ligu na světě, konkurence je tam obrovská.

Máte v NHL nějaký oblíbený klub?
Ani nemám, sleduji spíš NHL celkově, především brankáře. Snažím se učit od všech, ráno si pouštím sestřihy ze zápasů. Fandím hlavně českým klukům. Z cizinců se mi nejvíce líbí Andrej Vasilevskij z Tampy Bay.

Jak trávíte svůj volný čas, pokud tedy zrovna nesledujete hokej?
Většinou s přítelkyní, často chodíme na procházky se psem. A také odpočinkem. Letos jsme kvůli podzimní pauze museli dohrávat zápasy v rychlém sledu, a volného času tak moc nebylo. Snažím se od hokeje vypnout, protože jinak by se z toho člověk zbláznil. Je to pro mě ale těžké, sport mám rád. Při volném dnu se tak snažím vyhýbat zimáku (směje se). Často chodíme i do kina nebo do restaurace.

A co situace v Dynamu, jak jste celkově spokojený?
Je skvělé chytat v Pardubicích, kde jsem se narodil a vyrůstal. Hokej si tu moc užívám a člověku se hraje lépe, když má jistotu. Je to také motivace, abych na sobě nadále pracoval a zlepšoval se. Díky výhrám jsem i sebevědomější a víc si věřím.

Share on Facebook Share on Twitter