Kolektiv je víc než jedinec, říká Ščerban. Dohady o stadionu jej ubíjí
„Jak říká moje manželka – jsem absolutní workoholik. Tady v kanceláři mě najdete v osm hodin ráno i v osm večer," říká Bedřich Ščerban, jednatel HC Dukla Jihlava, úřadujícího mistra WSM Ligy.
Ve funkci jednatele jste osm a půl let. Uteklo to?
Hrozně. Zdá se mi, jako kdybych s hokejem skončil teprve včera. Po hráčské kariéře se mně stále stýská. Občas mám stavy, jako když je někdo na něčem závislý a teď to nemá. Najednou dostanu obrovskou chuť jít na led a dát si do těla, abych se uklidnil.
Změnila se za těch osm let vaše role?
Musím říct, že teď je to klidnější. Když jsem nastupoval, bylo to hodně hektické. V podstatě hned při svém nástupu jsem zjistil, že všechny příjmové peníze jsou až do září vyčerpané, že na účtu Dukly není ani koruna a máme velké závazky v řádech milionů. Takže jsme dali do kupy odměny pro hráče a výplaty pro zaměstnance, přičemž u nás je výplatní den vždy patnáctého v měsíci, a já už šestnáctého přemýšlel, kde seženeme peníze, abychom i další měsíc mohli splnit závazky. To období bylo hodně hektické. Teď se to uklidnilo a není to tak stresové.
„Když jsem nastupoval, bylo to hodně hektické. V podstatě hned při svém nástupu jsem zjistil, že všechny příjmové peníze jsou až do září vyčerpané, že na účtu Dukly není ani koruna a máme velké závazky v řádech milionů."
Co je vaší hlavní motivací?
Jsem Jihlavák. Vyrůstal jsem tady, takže mám k Dukle dá se říct až mateřský vztah. Odmalička jsem tím žil a snil, že jednou budu hrát za Duklu. To se mi poštěstilo. Pak jsem využil situace a toulal se po světě. To mě obohatilo v řadě jiných věcí. Když jsem se vracel zpátky, asi po čtrnácti letech působení v zahraničí, byl jsem nepříjemně překvapený, v jakém stavu byl jihlavský klub a co se tady dělo. A já chtěl Dukle vrátit to, co mi dala. Ať už by to bylo na jakékoliv pozici. Vnímal jsem to jako to nejmenší, co můžu udělat. Vracel jsem se ještě jako hráč, bohužel jsem dostal mononukleózu. To bylo v mých letech zvláštní, podle doktorů už se to většinou nestává. Ukončila mi kariéru, takže jsem se snažil pomáhat nejprve alespoň jako asistent trenéra. Pak, když město vyhlásilo výběrové řízení na jednatele, jsem od lidí okolo dostával signály, jestli bych to nezkusil. Šel jsem do toho. A tak je to dodneška.
Pan Čapek řídí hokej v Třebíči přes dvacet let. Dokázal byste si představit, že byste v Jihlavě vydržel stejně dlouho?
Jak říká moje manželka – jsem absolutní workoholik. Tady v kanceláři mě najdete v osm hodin ráno i v osm večer. S tímhle problém nemám. Motivaci mám. Toto je ale otázka hlavně na majitele, kterým je statutární město Jihlava. To rozhoduje, kdo na tomto místě bude. Já jsem funkce volená, to znamená i lehce odvolatelná.
Nebyl přesto nějaký moment, kdy jste si říkal, že byste se raději věnoval něčemu jinému?
Byly momenty, hlavně v tom bouřlivém období, kdy se tady skrz klub možná vyřizovaly politické spory. Měl jsem toho plné zuby a zvažoval jsem, že se na to vykašlu. Říkal jsem si, že nemám zapotřebí, aby mě někdo napadal za to, že jsem sem donesl vlastní peníze, abychom nějakým způsobem mohli dát odměny, a k tomu na mě ještě podával trestní oznámení... Vnímal jsem to jako velký nevděk a zbytečný útok na Duklu Jihlava. Zvažoval jsem, jestli s tím nešvihnout.
O stavu, v jakém byl klub, když jste ho přebíral, jste se už zmínil. Jak je na tom teď?
Myslím, že se nám ho podařilo zkonsolidovat. Ne, že bychom byli nějaký bohatý klub. Řekl bych, že náš rozpočet patří v první lize k průměru. Dnes se ale hodně zapomíná, že sport je i o něčem jiném než o penězích, i když mi to tak někdy nepřipadá. V rámci našeho rozpočtu se snažíme hospodařit co nejlépe a dosahovat co nejlepších výsledků. To se nám, myslím, celkem daří. To ale nechám na posouzení hlavně fanouškům a majiteli. Určitě by se nám hodilo, kdybychom dokázali dát dohromady větší rozpočet, ale to, co já vidím jako nejdůležitější, je zimní stadion. Teď sedíme u stolu, na kterém jsou oba poháry pro Dukla cup. Jsou v podstatě uměleckými díly. Jeden je putovní a druhý, ten menší, si vítězný klub nechá. Turnaje se účastní Torpedo Nižnij Novgorod, tým z KHL. Když jsme s nimi včera seděli, tak byl styčný člověk, který to má na starosti, velmi spokojený, jak jsme to zvládli. Ať už logisticky, organizačně nebo co se týče ubytování a stravy. Ale říkal nám – prosím vás, udělejte něco s tím zimákem. A že sice mají zájem sem jezdit, ale zimák je špatný. To už řešíme v podstatě osm let. Od té doby, co jsem ve funkci. Pořád to řešíme, ale v podstatě jsme se nikam neposunuli. To je něco, co mě strašně ubíjí.
„Zimní stadion už řešíme osm let. Od té doby, co jsem ve funkci. Pořád to řešíme, ale v podstatě jsme se nikam neposunuli. To je něco, co mě strašně ubíjí."
Pro mě už se stala situace okolo zimního stadionu hodně nepřehlednou. Jak je to vlastně teď?
Já nevím. V novinách jsem se dočetl, že se bude schvalovat nějaký žlutý fidic. Já celkem úzce spolupracuji se současným architektem panem Buchtou a zároveň s předchozí agenturou, která dělala projekt na stavbu Horáckého zimního stadionu. Snažím se ze své pozice připomínkovat vše, aby to bylo tak, jak má být. Ale když vidím, kolik kompromisů děláme už v této fázi, kdy už musíme mít dávno ten zimák postavený... Těžko to chápu. Jihlava má strategickou polohu, leží uprostřed republiky a hned u dálnice. Navíc jakákoliv akce, kterou děláme, se nám co se týče organizace v podstatě vydaří a je vidět, že to umíme. My ale s touto naší obrovskou výhodou nedokážeme naložit ku prospěchu města. To je, myslím, velká škoda.
Máte už v hlavě záložní plán, kdyby Jihlava musela během rekonstrukce stadionu odehrát sezonu v jiném městě?
To všechno jsem měl, protože projekt je hotový a už se mělo stavět. Jestli si to dobře pamatuji, tak jsme snad už měli mít halu postavenou. Takže vše bylo připravené. Nicméně mezitím byly volby a s výstavbou máme možná už čtyři roky zpoždění. Takže toto vše padlo. V této chvíli nic domluveného není, protože ani nevím, co mám vlastně domlouvat. Neznám harmonogram a nevím, kdy se začne stavět. Bojuji za to, aby se stavělo maximálně šestnáct, sedmnáct měsíců. Aby se začalo v březnu a skončilo nejpozději další rok v srpnu. Tak, abychom přišli maximálně o jednu sezonu. To jsou všechno vstupní parametry, které musím znát, abych mohl s někým vyjednávat. Vůbec nevím, co by se stalo, kdyby se mi nepodařilo sehnat to velké množství ledu a vše, co pro klub potřebujeme. Vážně nevím, co by se pak dělo...
Krásný a stylový pohár pro vítěze Dukla cupu. Jeho autorem je umělecký kovář Alfred Habermann (na fotce). | Foto: Zdeněk Drla, hcdukla.cz
Je ve WSM Lize něco, co byste uvítal nebo změnil?
O mně už asi všichni ví, že nejsem zastáncem střídavých startů. Často slyším protiargument, že je to dobré pro výchovu mladých hráčů, ale podle mě to hráče nevychovává. Bylo by lepší, kdyby byl i tlak na trenéry, aby si dali dohromady mužstvo a rok s ním pracovali. Úplně by stačila hostování, která jsou minimálně na měsíc. To, že hráči pendlují a jeden den hrají tam, druhý zase jinde a třetí třeba za juniorku, podle mě výchově neprospívá. Když by hráč věděl, do jakého klubu patří a měl by daný jasný cíl, tak by měl i větší odpovědnost za výsledek týmu. Na tom vždy stál náš hokej – trénink, zápas, regenerace, trénink, zápas a zase regenerace. Pokud hráči pendlují, tento režim se naruší. Bylo by to podle mého lepší než teď, kdy tým ve WSM Lize vypadne z play off, ale ti hráči ví, že se ještě někam vrací. Nemyslím si, že je to optimální. Byl bych radši, kdyby tento systém v českém hokeji nebyl. Na druhou stranu, když ten systém existuje, neříkám, že by náš klub střídavé starty v případě nějakých zranění eventuálně také nevyužil.
„Nejsem zastáncem střídavých startů. Myslím si, že to hráče nevychovává."
Rád bych se ještě vrátil k loňské sezoně. Co se vám vybaví jako první?
Výborná parta, která se v kabině vytvořila. To byl hlavní klíč k úspěchu. Počínaje od gólmanů, kteří byli na prvním a druhém místě v celkových statistikách, přes obránce až po posledního útočníka. Tým šlapal a perfektně si sedl. Jak se říká – kolektiv je často víc než jedinec. I když jsme neměli největší rozpočet a nejsilnější mužstvo co se týče hvězd, dokázali jsme projít do baráže.
Pomohl vám loňský úspěch v jednání se sponzory?
Jestli máte na mysli, že bychom výrazně navýšili rozpočet, tak to ne. Sponzoři jsou u nás stálí a dlouhodobí. Bereme to tak, že jsou dohromady s fanoušky jakási rodina. Rozpočet je tedy celkem stabilní. Sem tam někdo neprodlouží smlouvu, ale to je někdy dané objektivními příčinami – že se firmě nedařilo a nemohla si to dovolit. Pak se ale třeba vrátila, i to jsem zažil. Každopádně, že by účast v baráži pomohla k nějakému razantnímu navýšení rozpočtu, to se nestalo. Ale ukázali jsme, že i s průměrným rozpočtem se dá dosahovat dobrých výsledků.
Je přesto něco, co byste během minulé sezony udělal jinak?
Asi ne. Hodně se diskutovalo o startech kluků z Karlových Varů. Z pozice manažera se na to ale dokážu podívat i z druhé strany. Rozumím Karlovým Varům, že když se dostaly do problémů, sháněly všechny svoje hráče, aby něco změnily. I když to tak nebylo domluvené a hráči z Energie tu měli být na celou sezonu, Karlovy Vary žádaly, aby se jim vrátili. Chtěly něco vyzkoušet, čemuž rozumím. Ne, že bychom to vítali, nám to také udělalo čáru přes rozpočet, ale lidsky je chápu a nevyčítám jim to. Nevidím tedy nic, co bychom v minulé sezoně měli udělat jinak. Ať už to bylo angažování Davida Honzíka, o kterém se říkalo, že přichází ze Sokolova a kdo ví, jak na tom bude, nebo že jdeme do soutěže s dvěma mladými gólmany a bude to průšvih. Nakonec vše klaplo. Z mého hlediska bych tedy asi na loňské sezoně nic neměnil.
„Že by účast v baráži pomohla k nějakému razantnímu navýšení rozpočtu, to se nestalo. Ale ukázali jsme, že i s průměrným rozpočtem se dá dosahovat dobrých výsledků."
Výbornou práci odvádí trenér brankářů Petr Jaroš. Jak těžké je udržet tak renomovaného kouče v prvoligovém klubu?
Petr přišel do Dukly, když jsem tam byl ještě jako hráč a od začátku jsme měli dobrý vztah. Já se s trenéry vždy snažím udržet dobrý vztah – aby cítili oporu pro svoji práci. V mládeži to totiž není vůbec jednoduché. Jako faktor tam často vstupují rodiče, kteří mají vysoké ambice a mnohdy hledají chyby hlavně u trenérů. Takové to – můj kluk hraje až třetí lajnu, protože trenér má támhleto radši a bůhvíco ještě. Takto jsme přistupovali i k Petru Jarošovi. Když měl nabídku z Ruska a domlouvali jsme se na přerušení kontraktu, říkal jsem mu, že budu mít vždy zájem o jeho služby a budu rád, když přinese zkušenosti a know-how ze světa zpátky. U nás dostal hodně prostoru pro svoji seberealizaci. Přinesl spoustu novinek, na které se zpočátku mnozí dívali trochu skrz prsty. Říkali si, co to je a co to vymýšlí... My jsme mu vytvořili podmínky, aby to vyzkoušel. Nebáli jsme se jít do nových věcí a nese to ovoce. Budu rád, když v Dukle zůstane co nejdéle. Na druhou stranu, dnes je to trenér, který má vysoké renomé. Takže čekám, že zájem o něj bude. Pokud bude chtít poznat něco nového, pobavíme se a budeme to řešit. To neplatí jen pro Petra, ale pro všechny trenéry. Budu rád, když budou iniciativní, budou přicházet s novými myšlenkami a trendy, a budeme tak posouvat laťku Dukly výš a výš.
Jaké jsou vyhlídky Dukly pro další sezonu? Podobné jako loni?
Trochu zapomínáme, už jsem to i dnes řekl, že hokej je přece jen hra. Hlavním cílem, nebo aspoň já jsem to tak míval jako hráč, je seberealizovat se na ledě. Nikdo nerad prohrává. Já jsem porážky nenáviděl. K životu ale patří, stejně tak jako ke sportu. Dnes a denně se přesvědčujeme, že i outsider dokáže vyhrát zápas a vyřadit favorita. Budeme tedy chtít mít co nejlepší sezonu. A když jsem včera viděl náš zápas s Karlovými Vary, tak se mi ten hokej líbil, přestože jsme nakonec prohráli o gól. To jsou chyby, na kterých musíme pracovat a odstranit je, ale přístup hráčů, aktivitu, vytváření tlaku a hokej nahoru a dolů, to vše mohli diváci vidět. Byl to svým způsobem zápas, který ve WSM Lize jen tak nevidí. Byli bychom rádi, kdybychom hráli hokej, který bude bavit. Musíme samozřejmě respektovat, že občas prohrajeme, ale chceme dosáhnout co nejlepšího výsledku. Třeba i zopakovat baráž.
Je ve hře posílení mužstva?
V této chvíli nejednáme o žádných velkých posilách. Tým je celkem naplněný. Vždy se chováme tak, že postavíme manšaft vzhledem k našemu rozpočtu. Nechci jít do nějakého rizika, jsem spíš konzervativní člověk. Držím slovo. Co mají hráči ve smlouvách, chci dodržet. A pokud se zeptáte v kabině, všichni vám potvrdí, že když mají být patnáctého odměny, tak tam jsou. Tím neříkám, že jsme se párkrát nezpozdili. Za těch osm let se nám to stalo dvakrát. O dva týdny, jestli si na to dobře pamatuji, protože cash flow je prostě takové, jaké je. Letos jsme měli už patnáctého května kompletně uzavřenou sezonu. Pravidelně podáváme reporty na Český svaz ledního hokeje, takže jsme ho mohli poslat klidně v květnu, protože žádné závazky k hokejovým subjektům jsme v té době už neměli.
„Petr Jaroš přinesl spoustu novinek, na které se zpočátku mnozí dívali trochu skrz prsty. My jsme mu vytvořili podmínky, aby to vyzkoušel. Nebáli jsme se jít do nových věcí a nese to ovoce."
Budete i letos spolupracovat s Karlovými Vary?
To je právě ta otázka, co si kdo představuje pod pojmem spolupráce. Nebráním se spolupráci se žádným klubem. Nemám problém, aby k nám šli hráči, strávili u nás nějaký čas a my se podíleli na jejich výchově. Dukla tak vždy fungovala. Já se snažím, aby sem šli na hostování. Na rok, v uvozovkách jako na vojnu. Nejsem ale zastáncem pendlování.
Vypadá to, že příští sezona WSM Ligy bude hodně zajímavá. Těšíte se?
Moc. Doufám, že se mnou i fanoušci a návštěvnost bude zase o něco lepší. Už teď se jeví velmi ambiciózní celky. A když vidím, jak se týmy připravují na sezonu, myslím si, že bude ve WSM Lize víc štik a soutěž bude hodně vyrovnaná.
Bedřich Ščerban s Viktorem Ujčíkem, který se po ukončení kariéry věnuje trenéřině v Dukle Jihlava. | Foto: www.hcdukla.cz
Share on Facebook
