Legendární Iginla fandí na MS dceři Jade: Určitě přihrává radši než já

Foto: hokej.cz

(MADISON, od našeho zpravodaje) Ve svém sportu i své zemi je nepochybně legendou. S výjimkou Stanley Cupu vyhrál Jarome Iginla v podstatě vše, co se dalo. Nyní, už coby hokejový penzista, sleduje svou dceru Jade, jak bojuje s Kanadou na MS žen do 18 let ve Wisconsinu.

Jaké to je sledovat vlastní dceru na světovém šampionátu?
Vidět hrát Jade na mistrovství světa je speciální zážitek, jsem na ni skutečně hrdý. Je skvělé být u toho a sdílet to s ní. Když se dostala do týmu, byla to vzrušující událost pro celou rodinu. Společně jsme pak prožívali i její zranění z přípravy. Naštěstí se dala rychle dohromady a teď je součástí turnaje. Je to neskutečné!

Jak se Jade dostala k hokeji? Našla si svou vlastní cestu, nebo jste ji jako skvělý hokejista trochu popostrčil?
Jak asi víte, u nás hokej milujeme. V okolí Calgary navíc máme spoustu kluzišť. Jade jako malá začínala s krasobruslením, ale když byly děti malé, hráli jsme za domem samozřejmě i hokej. Jí se to líbilo, tak si řekla, že to po pár letech krasobruslení zkusí.

Neměla to zrovna jednoduché, spousta věcí ji brzdila. Když jí bylo čtrnáct, zranila se a nemohla hrát více než rok. To ale její lásku k hokeji prohloubilo. Nevzdala to a teď reprezentuje Kanadu na nejvyšší úrovni.

Porovnávat mužský hokej s tím ženským je složité, ale vidíte nějaké podobnosti mezi vámi a Jade?
Těžko říct, možná pár. Hodně se rve o puk v rozích hřiště nebo kolem brány. Řekl bych, že přihrává asi trochu radši než já. Má ráda kotouč a nebojí se tvořit hru. Nějaké podobnosti tam asi jsou, ale rozhodně má svůj styl.

Kromě Jade hrají hokej i synové Tij a Joe. Věříte, že rodinná tradice v oblékání národního dresu bude pokračovat?
Snad ano! Je hezké sledovat je, jak si jdou za svým a sbírají úspěchy. Tijovi bude v létě šestnáct, zrovna nedávno dostal pozvánku na kemp pro asi stovku kanadských hráčů v jeho věku, to je samozřejmě velká pocta. Taky už ho draftovali do WHL , což byl další krůček na dlouhé cestě k jeho snu. Chtěl by být profesionálním hokejistou a zahrát si jednou NHL. A pak je tu Joe, náš nejmladší. Tomu bude teprve čtrnáct.

Co říkáte na vystoupení Kanaďanek tady v Madisonu?
Hrát za Kanadu s sebou nese velký tlak, pro každého je to ale zároveň velká čest. I na olympiádě se stává, že se některé týmy na turnaji trochu déle rozkoukávají. Ze začátku je tam obrovské nadšení, ale taky se někdy hledáte jako tým.

Kanaďanky ukázaly, že jsou šikovné a umí dobře bruslit. Proti Slovenkám tam ale byla spousta nepřesností v kombinační hře, ta se jim třeba proti USA dařila lépe. Ale i o tom velké turnaje jsou. V semifinále si dají odvetu s Finskem, tak uvidíme. Věřím, že se z prvního zápasu poučí. Mají vítězný potenciál.

Jak trávíte život po kariéře?
Dobře. Po každé sezoně se člověk dává dohromady celé léto a potom hned pracuje na tom, aby byl v nadcházejícím ročníku ve formě. Obzvláště první rok po konci kariéry bylo zvláštní nebýt na předsezonním kempu, stejně tak pak bylo těžké sledovat první play off, když jsem viděl, jaký pokrok někteří kluci udělali.

Začal jsem si ale užívat života. Snažím se hodně věnovat dětem, jsou teď ve věku, kdy s nimi hodně cloumají emoce. Chodím pravidelně na jejich zápasy i tréninky, to mě moc baví. Člověk při pohledu na ně vidí, jak čas letí. Jade letos končila na škole, Tije to snad – spolu s WHL – čeká příští rok.

Věřím, že jsem si vybral dobrý čas na to, abych odešel. Hlava by asi ještě hrát chtěla, ale tělo mě bohužel nepustilo. A vlastně jsem za to i rád, protože jsem si mohl posledních pět let užít doma s rodinou.

Kdo ale nekončí, je Jaromír Jágr. I po padesátce hraje dál. Neskončil jste, s ohledem na něj, přece jen příliš brzo?
Jenom žasnu nad tím, že ještě hraje. Jaromír patří k největším velikánům hokejové historie. Vždycky proti němu bylo těžké hrát, pamatuju ho jako velkého, šikovného a chytrého hráče. Dobře pro něj, že mu tělo pořád drží a může dělat to, co ho tak naplňuje.

U mě něco podobného opravdu možné nebylo, protože mám operovanou kyčel. Můžu s ní sice hrát golf a dělat v podstatě cokoliv, ale často mě to unaví. To, že Jaromír dokáže hrát hokej i ve svých padesáti, je ohromující.

Foto: hokej.cz

Share on Facebook Share on Twitter