Podruhé dosáhl Smejkal na medaili ve Finsku. Doma vystavil Krausovu loutku
Foto: Ladislav Lhota, jchokej.cz
Levé křídlo, někdy střední útočník Jiří Smejkal byl na konci sezony 2021/2022 jediným Jihočechem v týmu, který přivezl bronzovou medaili ze světového šampionátu v Tampere a Helsinkách. Třetí místo se hodnotilo v minulosti jako běžná věc, ba i neúspěch. Letos národní mužstvo získalo cenný kov po desetiletém půstu a rozhodující vítězství nad USA po famózním závěru vzbudilo velký ohlas. Pětadvacetiletý budějovický rodák a odchovanec Motoru si užil chvíle slávy.
Na finském ledě pomohl vybojovat medaili již při světovém šampionátu osmnáctiletých v roce 2014. Tehdejší stříbro mu otevřelo dveře k draftu zámořských juniorských soutěží. Sáhl po něm celek Moose Jaw Warriors účinkující ve Western Hockey League a dobře stavěný krajan, bez osmi centimetrů dvoumetrový a nyní plus minus stokilový, strávil v Západní lize dvě sezony. Druhou uzavřel v barvách Kamloops Blazers.
Dospělou kariéru odstartoval mezi mantinely KHL, kde ho zaměstnal klub Medvesčak Záhřeb. V závěru ročníku 2016/2017 se upsal pražské Spartě a dres Pražanů oblékal další tři roky včetně krátkého intermezza v extraligovém Chomutově.
Sezona 2019/2020 katapultovala Jiřího Smejkala do registru ofenzivních adeptů širšího reprezentačního kádru. Zaknihoval si první dva starty za české áčko, v sedmačtyřiceti duelech za Spartu nasbíral jednatřicet kanadských bodů. Následující zimu, už jako hráč Tappary Tampere, četl pravidelně pozvánky do národního mužstva a debutoval na šampionátu v Rize.
Další rok hájil barvy Pelicans Lahti (47 zápasů, stejný počet bodů), nechyběl na olympijském turnaji v Pekingu a ani na mistrovství světa ve Finsku, odkud Češi vezli sadu bronzových medailí. „Byla to úplně skvělá sezona,“ libuje si borec, který počátkem roku 2022 podepsal novou smlouvu do Švédska jako další krok směrem k NHL.
„Byla to úplně skvělá sezona.“
Získat angažmá v prestižní zámořské lize si určil jako dlouhodobý cíl. Nejvytíženější hráč Pelikánů mezi finskou elitou byl na roztrhání také v reprezentačním celku. Objížděl turnaje Euro Hockey Tour a odehrál oba vrcholy sezony.
Mezitím se stal novou akvizicí švédského Oskarshamnu, nepříliš tradičního člena klubové top společnosti v zemi tří korunek. „Posun do nejkvalitnější soutěže v Evropě jsem si dal jako prioritu před sezonou. Na světovém šampionátu jsem pokročil v námluvách s NHL. Dohodli jsme se, že cesta tam povede přes Švédsko, kde bych měl potvrdit poslední výkony. Myslím, že potom může přijít nabídka, která bude mít smysl,“ vysvětluje.
Foto: iihf.com
Jalonen? Panovala vzájemná důvěra
Do přípravy na vrchol reprezentační sezony vstoupil po krátké pauze, kterou využil k doléčení kyčle, a vcelku rychle si vydobyl respekt nového realizačního týmu v čele s finským kormidelníkem Karim Jalonenem.
„Naskočil jsem až do třetího kempu, ale Kari prosazoval od začátku stejnou věc. Nic neměnil, i když se prohrálo a mužstvo nepodalo dobrý výkon. Věřil systému a sehraným dvojičkám, trojičkám. Nikomu nedával kotel za nic, co nebylo úplně markantní. Zůstával klidný,“ spatřuje Jiří Smejkal největší rozdíl proti předchozí trenérské ekipě vedené Filipem Pešánem. „Kari se držel toho, co dělá na střídačce celý život a my mu věřili. Důležitá byla vzájemná důvěra.“
„Nikomu nedával kotel za nic, co nebylo úplně markantní. Zůstával klidný.“
Jihočech ale nezastává názor, že předchozí olympijský výběr postrádal kvalitu, byť se v únoru 2022 červenal za nejhorší umístění v historii českého a československého hokeje (9. místo).
„Při pohledu na výsledek si člověk řekne, že to bylo špatné. Proti Dánům se nepovedl zápas podle našich představ, ale potom jsme porazili Švýcary po nájezdech a Rusy v prodloužení. Hráli jsme dobrý hokej, mělo to úroveň. Předkolo play off klasicky rozhodovalo o bytí a nebytí na turnaji. Vedli jsme nad Švýcary, ale když soupeř vyrovnal, tak jsme se posrali. S prominutím. Jenom jsme po sobě koukali, kdo za nás vyhraje zápas,“ rekapituluje neúspěšné vystoupení pod pěti kruhy.
Vysněná pětka Jiřího Smejkala. Koho by bral kolem sebe?
Ze sedmi utkání základní skupiny na mistrovství světa v Tampere vytěžili Jalonenovi svěřenci čtyři vítězství. Podlehli oběma skandinávským celkům a nečekaně Rakousku po nájezdech. Ze třetího místa šli do čtvrtfinále proti Němcům, za nimiž se vypravili do Helsinek. Ustáli těžký duel, ale znovu na tamperském ledě v boji o postup do finále nestačili javorovým listům.
„Němce bychom si přáli i před turnajem, přestože měli posily ze zámoří a hráli výborně. Nad Kanadou jsme vedli, ale za stavu 1:1 jsme na sebe zase koukali v šatně a byli jsme hotoví. Kanaďané potom využili dvě přesilovky a měli nás na lopatě. Oni nepoleví nikdy v bojovnosti a zarputilosti,“ komentuje porážku 1:6.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Slavili do pěti. Odlétali v devět
Růžově se nevyvíjel ani souboj o bronz s týmem USA. „Šli jsme do toho velmi nažhavení, ale na co Američané sáhli, z toho byl gól. Možná už nám začínala strašit v hlavách bramborová medaile, ale ve druhé třetině jsme převzali kontrolu nad zápasem. Věděli jsme, že Amíci disponují pouze čtyřmi beky a hrozí jim únava,“ ohlíží se bojovník nasazovaný na všechna oslabení. Tentokrát zaznamenal veledůležitou kontaktní trefu na 2:3.
Závěrečnou periodu po neskutečném průběhu Češi vyhráli 6:1 a dospěli ke konečnému skóre 8:4. „V kabině jsme se hecovali, že to urveme. Na ledě to byla úplná paráda. Nikdy nezapomenu, jak jsme se s klukama radovali po siréně,“ ujišťuje.
„Nikdy nezapomenu, jak jsme se s klukama radovali po siréně.“
Opojné chvíle štěstí si hokejisté vychutnali naplno ještě na finské půdě. Většinu borců přímo v dějišti rozhodujících zápasů podporovali rodinní příslušníci, s nimiž se odebrali do vyhrazené místnosti v hotelu a slavili s plackami na krku. „Zavíralo se snad kolem páté ráno. V devět jsme odlétali. V Praze jsme s klukama přidali ještě jednu probdělou noc, ale tam už jsme byli dost utahaní,“ usmívá se Jiří Smejkal nad zkapalněným, možná i začouzeným finišem sezony.
V příštích dnech ho minulo oficiální přijetí u předsedy české vlády. Vybíral si zrovna dovolenou. Nezmeškal však účast v talk show Jana Krause s trojicí spoluhráčů. „Byl to zážitek. Doma jsem si vystavil Krausovu loutku,“ chlubí se.
Příběh čísla: Jiří Smejkal
Našim reprezentantům evidentně svědčí finské prostředí. Na ledě supermoderní Nokia Areny v Tampere před pár týdny sáhli po bronzu. Hala Kisapuisto v Lappeerantě byla roku 2014 svědkem dekorace osmnáctiletých juniorů světovým stříbrem. V helsinské Hartwall Areně dva roky předtím získal seniorský národní tým bronzový kov. Bohužel, toto je kompletní medailový výčet z vrcholových turnajů v poslední dekádě.
„Možná je lepší, že jsme přivezli bronz a ne zlato, i když jsme moc toužili po prvenství a věřili, že na to máme. Alespoň si nebudou všichni myslet, že český hokej se nachází tam, kde by měl být,“ připomíná Jiří Smejkal realitu, zdaleka ne růžovou.
Světový šampionát letos dopsal svůj příběh 29. května. Jeho účastník od křižovatky říčních toků Vltavy a Malše si dopřál jen dvoutýdenní odpočinek a pustil se do přípravy na důležitý příští ročník. Uprostřed léta se bude hlásit ve Švédském království.
„Nezbývá moc času na normální život. Ale nejde to jinak, pokud chci naplnit svoje sportovní předsevzetí.“
„Skoro každý den trénuju dvoufázově na suchu, jezdím také bruslit do Telče k panu Pytlíkovi,“ přiznává, co musí obětovat pro tvrdý hokejový chlebíček. „Nezbývá moc času na normální život. Ale nejde to jinak, pokud chci naplnit svoje sportovní předsevzetí,“ krčí rameny.
Odsouvá i založení rodiny. „S partnerkou jsme sedm let spolu. Zatím nemáme děti. Ale chceme. Dávám tomu čas ještě dva, tři roky,“ plánuje.
Share on Facebook
